Moji učitelé

Moji učitelé

11 Josef Zezulka         7 Andělé otevírají srdce

Josef Zezulka                                             Ámos a Darmos otevírají srdce

 

Naším největším učitelem je život sám. Běžně nás učí lidé, s nimiž se dostáváme v průběhu života do kontaktu. Jsou to lidé různého stupně poznání a vědomí, učí nás také naše chyby. Motivace v chování lidí jsou různé, někteří mají úmysly dobré, jiní je předstírají, jiní škodí pouze z nevědomosti. Jen my sami se však vždy rozhodujeme, jakou cestou se ve svém životě vydáme, jaký náš život bude.

Jsou zde lidé, kteří svým způsobem dosáhli určitého rozevření vědomí, nebo se stali medii vyšších bytostí – andělů a ti nám mohou pomoci na cestě poznávání a otevírání se nehmotnému světu ducha, který v současné společnosti ještě není příliš poznán. To však neznamená, že tito lidé již mají v sobě vše dočištěné a zharmonizované. I oni jsou na cestě poznání, stále jsou duálními bytostmi. Jsou však o krůček kupředu než ostatní a tak mohou ty „spící“ trochu postrčit kupředu. Nakonec musí kráčet každý sám za sebe.

Moji nejdražší učitelé jsou J. Zezulka a moji průvodci – andělé Ámos a Darmos.  J. Zezulka zde v těle pobýval ještě za mého života, ale už zde není a mně nebylo dáno se s ním jako s člověkem setkat. Dnes již působí z duchovního světa Světla. Moji průvodci Ámos a Darmos přizpůsobili svůj vzhled mému dětskému vnímání a tak se mi objevují v meditaci jako andělské pohádkové postavičky, jinak to jsou energetické bytosti láskyplných vibrací.

S učením J. Zezulky (J.Z.) jsem se seznámila díky Duchovní univerzitě bytí ( DUB) a T. Pfeifferovi (T.P.), který jako médium J. Zezulky jím donesenou filozofii  dále předává. T. P. je člověk jako my, možná svými prošlými inkarnacemi o něco vědomější, ale stále jen člověk se svými chybami. Myslím, že nepochopení jeho žáků je často v tom, že namísto toho, aby se ladili k  J.Z.,  který je tím, který vše koná, se ladí k T.P. a jeho považují za toho, kdo je zachrání a komu bezmezně věří. Každý se však musíme zachránit sám a úkolem vědoucích učitelů je ukázat jak to udělat. Nakonec slib, kterým jsou svázáni nepatří tolik J.Z., jako T.P.. Sám J.Z. říkal, že je třeba si najít dobrého učitele, avšak vše prověřovat vlastní meditací a tak naplňovat  VĚŘÍM a VÍM, to znamená nejen věřit, ale rovněž vědět. Dokud člověk nevstoupí do svého vlastního nitra, do své vlastní PRAVDY, stále se nachází ve fázi VĚŘÍM a víra sama nestačí, i když na počátku hledání je impulzem pro uvědomění si existence toho, co nás přesahuje. Dokud nevstoupíme na cestu vlastního poznávání PRAVDY, bude nás napravovat OSUD a jeho nepříjemné události, které nás budou potkávat proto, abychom pochopili. O pochopení jde především. Pochopit znamená začít se měnit, sám na své změně, na svém vývoji pracovat, protože vývoj je neúprosný. Po prohlédnutí hmotného světa, který Bůh – Tvůrce vytvořil, abychom ho prožili a aby se naše duše v něm realizovaly, táhne vývoj své duše zpátky do Jednoty všeho stvořeného, zkrátka Domů…  Co to pro nás znamená? Prosvětlit postupně to temné v nás a TRANSFORMOVAT to na SVĚTLO.  To je cesta návratu. V každém z nás toto Světlo je. Je to naše niterná touha po Lásce. Stačí ho objevit. Jen tak se můžeme stát silnými, vědomými, soucitnými a láskyplnými bytostmi. Nástrojem je MEDITACE.  Jen svým prosvětlením se můžeme zbavit utrpení, které si jinak sami připravujeme a které připravujeme druhým. Tím se můžeme stát opravdu tvůrčími a radostnými bytostmi. Na této cestě nám mohou pomoci terapeuti, léčitelé i změna naší stravy. Pojídání těžké energie mrtvých schránek zavražděných zvířat nám neprospívá a našim tělům škodí. Jen z tohoto prostého důvodu mají lidé tolik zdravotních problémů. Je třeba uvést naše tři složky – psychickou, fyzickou a emocionální do harmonie. Abychom na tom mohli pracovat sami, musíme poznat, kdo a jací ve své podstatě jsme a to nejen tak, že nám to nějaký jasnovidec řekne, ale že to poznáme my sami a jinak než vlastním vhledem do sebe to není možné.

Po velkém nadšení se seznámením se s filozofií J.Z. skrze DUB a mém opravdovém přání  DUBu pomoci přispěním vlastními silami v jejím provozu, jsem po 10ti letech, kdy jsem mohla být v blízkosti jejího dění, po této době jsem pocítila, že jsem držena „dole“ jak T.P., tak jeho blízkými příznivci, kteří při něm nekriticky stojí a nepochybují o ničem co se zde odehrává z důvodu toho, že byl ustanoven J.Z. jako jeho nástupce.

J.Z. a T.P. je třeba vidět odlišně, vývojový stupeň J.Z. je na míle daleko od lidského tvora. Až po mém odchodu na vlastní cestu, za což jsem T.P. a osudu vděčná, že jsem našla sílu jít dále sama, začal T.P. pro mne nepochopitelně, hledat cosi v Indii. Z mého pohledu je to krok zpět, vždyť dostal novou nauku a on se vrací ke „staré kaši“. „V Indii to nehledejte!“, říkal  J.Z.  Současně pociťuji zklamání a lítost nad tím, co bude dále s odkazem J.Z. a s Biotronikou, neboť nevím o tom, že by vychovával nějaké biotroniky tak, jak J.Z. předpokládal. Že by se nenašel vhodný kandidát?  Budoucnost je v jeho rukách.

Jsem tedy na vlastní cestě a snažím se předat to, co je mi dáváno poznat, aby to posloužilo i druhým. Vím, že je nutné, aby se jednou každý z nás odpojil jako dítě od svých rodičů a učitelů a nastoupil cestu vlastního vědomého poznávání. Záměrem mých průvodců je naučit nás léčit sami sebe, vyčistit to co je v nás spojené se vším temným a navést nás na cestu ke Světlu, tam je skutečná Pravda  a Láska.  Jinak není možné vstoupit do Nové doby. Odměnou za práci na sobě je pocit svobody a úžas nad velikostí Tvůrce!

Děkuji tímto J.Z. za jeho obětování se lidem vstupem do fyzického těla a za donesenou filozofii a děkuji svým drahým průvodcům za jejich obdivuhodnou trpělivost, kdy krůček po krůčku na mně a se mnou pracují.

Přilaďuji se v meditaci  k J. Zezulkovi a ptám se, jak se má tam na druhé straně, kam před 26 lety odešel?

Vidím J. Zezulku sedícího s hlavou v dlaních u jeho dřevěného stolu. Je smutný. Nemohl udělat více. Zvedne hlavu a dívá se na mne. Na jeho obličeji vidím krvavé šrámy. Vnímám, že je „ukřižován“ ne fyzicky, ale duchovně. Je mi to velmi líto. Moje malé vnitřní dítě skočí na jeho klín a obejme jeho hlavu. Naciťuji se na jeho Lásku a najednou se objeví velká bytost zářící jako slunce. Od ní vede paprsek Světla do mojí srdeční čakry. „Proč to po jeho odchodu nedopadlo lépe?“, ptám se. „Nemohu k těm, kteří mne nepřijmou“, přichází odpověď. „Kdykoliv na mne pomyslíš, budu s tebou. Buď silná! Lidé se sami rozhodnou zda chtějí jít cestou poznání, nebo cestou osudu“.

23 Ježíšovo Světlo

Sáhni si pro Světlo!