Co je to osud? Někdo řekl, že to co nazýváme osudem jsou jen naše hloupé kousky. Já bych řekla, že osud nás učí a zdokonaluje naši vývojovou nevyspělost, neboli chybami se člověk učí. Lidé se často ptají: „Je osud pevně daný, nebo má člověk úplnou svobodu?“ Osud má svou hranici, kterou nemůžeme překročit. V této hranici máme volnost rozhodování a v ní se pohybujeme. Pokud jsou naše rozhodnutí rovnovážná, to znamená, že jsou naše skutky dobré a v souladu s Tvůrcem, jdeme osudem klidně a nevytváříme si chybnými činy takové osudové události, ve kterých bychom museli v budoucnu tyto činy splácet. To je ale na našem vývojovém stupni dost vzácné, abychom šli v rovnováze. Jsou zde tedy čin a následek, jako nástroje k pochopení skutečnosti, že to co vytvoříme se nám opět vrací, ať jde o skutek dobrý, či špatný. Z pohledu lidského řada špatných činů lidem prochází, z pohledu Tvůrce však tomu tak není a všechno musí být splaceno, nebo musí mít člověk vůli k tomu již špatné nečinit, potom zde může být projevena milost. Lidé vidí spravedlnost či nespravedlnost pouze z pohledu jednoho života. Z pohledu mnoha životů je dost času na to vyjádřit jací jsme a všechny dluhy splatit.
Co to jsou rovnovážné činy? Jsou to činy, kdy netvoříme zlo. Vybočíme-li příliš z pomyslného středu, budeme opět jako na tětivě luku vrženi osudovou událostí zpět.
Osud ovlivňuje kvalitu našich životů, životem procházíme z jednoho života do druhého a osudové události tvoří na naší cestě životem chvíle, které prožíváme buď jako velmi příjemné, nebo velmi těžké, ale jsou to rozhodující okamžiky. Někdo má více takových událostí, někdo méně. Záleží na tom, co jsme v minulosti vytvořili, kolik utrpení jsme učinili, kolik toho uneseme, co máme v plánu toho jednoho života se naučit a jaký je náš životní úkol.
Po opuštění těla si duše často lépe uvědomují své činy, snaží se chybné činy napravit a sami si později s pomocí vyšších duchovních bytostí vybírají osud, v němž mohou své dluhy splatit. Dobrými činy si připravujeme dobrý osud. Opět ale záleží jen na nás jak s dobrým osudem naložíme a zda v dobrých podmínkách neselžeme a nezačneme znovu vytvářet zlo. Také bude stále prověřována opravdovost našich pohnutek a tak se nám může zdát nespravedlivé, že dobří lidé nejsou zahrnuti přepychem a pohodlným životem. Můžeme přemýšlet o tom, co dobrý život skutečně je.
Osudové události se také nazývají karmické. S lidmi, s nimiž tvoříme karmické vazby jsme spjati zlatými, energetickými šňůrami. Ty způsobují, že se stále v životech přitahují stejní lidé, dokud nebudou mezi nimi vyrovnány účty z minulosti, dokud se nezbaví pocitů viny a nedojde k odpuštění.
Jsme spojeni i s lidmi, s nimiž jsme tvořili dobro, opět se setkáváme a pokračujeme v práci, která nás spojuje. Máme tedy vazby, které tvoříme s jednotlivci, dále jsou osudem spojeny rodiny, určité skupiny, národy, které také prochází společně osudovými událostmi. V současné době vidíme společný osud lidí na této planetě, kteří došli v ničení přírody tak daleko, že se nám naše činnost vrací v podobě přírodních katastrof, které vyrovnávají napáchané zlo, aby mohla být opět nastolena rovnováha. Lidstvo bude muset po neúspěšném pokusu podřídit si přírodu přejít do pokory před přírodními zákony, začít je respektovat a jít v souladu s nimi. Pokud se chceme dočkat opravdu zlatého věku, který je ve vesmírném plánu připraven v této době k realizaci, musí lidstvo jako celek změnit své chování a toho může být dosaženo pouze vlastní změnou každého z nás. Jiná cesta k cíli nevede a neobstojíme-li v této zkoušce a budeme-li pokračovat ve vzájemných bojích mezi sebou, oddálíme si možnost žít v budoucích životech v době, která bude lidštější než je ta současná.
Také musíme mít stále na mysli, že my nejsme stvořiteli světa, že vše je vytvořeno a nachází se ve stavu stálého trvání. My jsme pouze naplňovateli Tvůrčí myšlenky ve hmotě, duchu a energii a naše činy stále volí cesty, kterými půjdeme dále. Všechny životy a osudy jsou tedy vytvořeny a trvají. Osud jednoho člověka může procházet kterákoliv jiná bytost, pro níž je právě osud tohoto člověka potřebný prožít, každý člověk ale činí jiná rozhodnutí, takže nejsou dva stejné životy dvěma osobami prožity zcela shodně.
Minulost a budoucnost je pouze v našich myslích a my můžeme vstupovat do nových těl jak v budoucnosti, tak v minulosti, všechny osudy jsou stále otevřeny a naše duše půjdou do takového osudu, který bude pro náš růst nevhodnější. Přirozenější ve vývoji v tělech je pokračovat v časové linii kupředu, je-li ale třeba nutný prožitek v minulosti, vchází duše do minulosti. Životy, kterými jdeme je každý z nich jiný a každý z nás ušel jiný kus cesty v čase, který vnímáme, protože v Celku čas ani prostor neexistují. Někdo je na začátku cesty, jiný má za sebou mnoho přerodů v tělech a více zkušeností, ale všichni musíme vývojovou cestu projít, v tom jsme si rovni.
Naše minulé skutky tedy určují jaké budou naše životy příští, jdeme cestou přerodů, naše duše vstupují do nových životů, aby v tuto chvíli prožívaly realitu jednoho z mnohých životů.
